Tlusťoška - Ochranka

Zpět na předchozí stránku

Pohledný Jirka byl nejmladším agentem Petrovy bezpečnostní agentury. Zatelefonoval šéfovi ve chvíli, kdy šťastná trojice ještě po příjemné společné koupeli odcházela do blízké restaurace obnovit energii po překrásném večeru v pražské garsonce. Z každé strany si v závěsu Petr vedl jednu krasavici a bojoval s pokušením mužské ješitnosti prožívat blaho ze skutečnosti, že obě dvě právě jemu věnovaly panenství.
Mrkl na mobil kdo volá a okamžitě se ohlásil. Vyslechl zprávu, na chvilku si promyslel, jak reagovat, a pak přikázal: „Jirko, ta paní je v hrozné situaci. Na čas jsme ji uklidnili, ale to, co prožila, se jí bude vracet. Zařiď to, jak umíš, ale vnuť se k ní do bytu, vyprávěj jí o tvojí práci, o tvých problémech třeba s ženskýma, ona je takový mateřský typ, nechej si od ní radit, zaměstnej její myšlenky jakkoli jinak, než aby se mohla vracet k práci a k tomu, co s ní ten deviant prováděl. Ale v žádném případě ji ani na chvíli nenechávej samotnou, mohla by něco provést!“
Jirka sklidil telefon a vrátil se z auta, odkud volal, do hospůdky, ve které na něj čekala jeho společnice, dost tělnatá, už starší žena s nadvyvinutým poprsím, milým obličejem, vyzařujícím cosi velice sympatického, ale současně bolestného.
„Paní inženýrko, nevím jak vy, ale já mám děsný hlad!“
„Což o to, já jím skoro pořád. Jen se na mne podívejte! Ale chápete, že teď nemám na jídlo ani pomyšlení. Potřebuji se jen trochu uklidnit a pak vás poprosím, abyste mě odvezl na policii.“
„Já na to asi moc nevypadám, ale momentálně tak trochu na policii už jste. Jsem totiž zaměstnancem bezpečnostní agentury a mám za úkol se postarat, aby se vám přes noc nic nestalo. A proto si myslím, že bychom se přece jenom nejprve měli pořádně najíst!“
Inženýrčino mohutné tělo se začínalo hlásit o svá práva, jídelní lístek jí byl v dané chvíli také příjemnějším čtením, než nějaký policejní protokol. A ten mladík je vyslovený sympaťák, policie jí neuteče.
„Dáme si i trochu vína?“ zeptal se Jirka, ale rozpačitě hned dodal: „Ale já jsem venkovský, moc se nevyznám. U nás se pije hlavně pivo, ale to se asi s tak krásnou dámou nesluší.“
Inženýrka se poprvé upřímně rozesmála. „Krásná dáma by asi dala přednost nějakému aperitivu, ale mých 120 kilo se dobrému plzeňskému nikdy nebrání!“
Střízlík Jirka v sobě ještě neměl první pivo, ale krásná dáma už dostala od pozorného číšníka druhé. Stejně tak to bylo i s jídlem. Spořádala předkrm, hlavní jídlo dvakrát, když měl Jirka pocit, že jeho jediná porce mu pořádně naplnila útroby, s vervou životamilovných lidí si s ním přiťukla už třetím pivem a řekla, že ale zákusek si musejí dát společně! On jí řekl „krásná dámo,“ ona v něm vidí mladého rytíře a toho si ve svém věku zatraceně váží!
Jirka měl pocit, že praskne, ale zvládl obrovskou porci zapékaných palačinek, jak inženýrka se zjevně známým hospodským dohodla. „A aby se nám po tom sviňském dnu, promiňte, že to tak říkám, vůbec podařilo usnout, navrch dáme něco ostřejšího, že?“ Kývla na vrchního, ukázala dva prsty, ten už věděl, načež se jídlem vyrovnaná inženýrka na Jirku obrátila dotazem: „To říkáte všem ženským, krásná dámo?“
„Já to myslel doopravdy,“ bránil se v rozpacích mladý muž. „Ještě nikdy jsem s tak pěknou ženou u stolu neseděl!“
Sledovala, že při tomto výlevu neví, kam s očima, ale při bloudění zrakem směr pohledu jeho duševní pochod dokonale prozrazoval. Nikdy nevynechal její výstřih, do kterého mu pohledy přitahovalo hluboké úžlabí. Nutkavě se jí vrátila vzpomínka na dnešní hrůzné odpoledne, kdy se jiný pohled zaměřil na její nadvyvinuté tvary. Pohled tohoto chlapce nyní působil jako balzám na duši. Současně cítila, že už dost popila a neměla by se ztrapňovat. Přesto se posadila tak, aby poprsí ještě více vyniklo a z jejích úst zněla odpověď hlasem téměř zastřeným, jaký mívají při vábení dívky o dobré dvě generace mladší:
„Ani já jsem si už nějaký pátek společnost tak mladého milého muže nevychutnala. Co byste řekl na krátké pozvání. Řekněme na malou kávu u starší tlusté dámy?“ Při otázce se předklonila tak, že z dekoltu vykukovalo více, než kolik běžná žena může nabídnout na nudistické pláži.
Jirka uhnul pohledem, ale usmál se hned ze dvou důvodů. Jeden z nich otevřeně vyslovil: „Tím byste mi velmi usnadnila můj úkol. Mám se o vás starat, pokud možno vás nemám spustit s očí! A nemluvte o sobě, prosím, tak nehezky. Já to myslel opravdu, jste prostě krásná!“
„Platit,“ šeptla inženýrka, když kolem přecházel pan vrchní. Mladý muž ale vzápětí vyskočil a odběhl za ním. To by mu šéf asi neschválil, kdyby si nechal platit večeři. Inženýrce neuniklo, že jeho kalhoty vpředu vykazují slibné vyboulení.
Sdělila mu, že nebydlí daleko a že by to mohli zvládnout pěšky. Se samozřejmostí zkušené ženy si vyžádala jeho rámě. Nebyl na to zvyklý, spíše ve svých představách vodíval partnerku za ruku, ale rámě ihned nabídl a vzápětí nelitoval. Od lokte až po rameno se jeho ruka dotýkala tak příjemných končin, že zapomněl konverzovat a musel bojovat s rozpaky, aby si nemyslela, že dotyky, které při chůzi nebylo možno vyloučit, nedělá úmyslně.
Opak byl pravdou. Korpulentní žena se při každém kroku s rozkoší o jeho paži otírala, na jedné křižovatce mu ji dokonce uchopila pravou rukou, aby ho navigovala zkratkou, takže paže byla do masy ňadra dokonale vklíněna. Než rukou paži pustila, zřetelně po ní dvakrát rukou přejela. I takové pohlazení na něj zapůsobilo, kalhoty byly opět rázem příliš těsné.
Zkratka vedla poměrně spoře osvětlenou uličkou. V jednom místě rostl košatý strom a vrhal na dostatečně velkou plochu dokonalý stín. Právě v tomto místě inženýrka zastavila, znovu se chopila jeho paže, přitiskla se k ní ňadrem a se zvláštním odstínem romantického tónu šeptla: „Tento strom byl poloviční, když jsem pod ním kdysi dostala pusu. Možná to nebudete věřit, ale ten kamarád se taky jmenoval Jirka. Budu vám tak říkat, ano?“
„Klidně mi tykejte,“ odpověděl zcela zmatený detektiv také šeptem, vyvlékl ruku z příjemného sevření, pokusil se korpulentní inženýrku obejmout a přiblížil rty k jejím. V inženýrce se probouzela normální ženská. Přesto, že měla za sebou potupné vynucené milování se sadistickým šéfem, byla ve skutečnosti strašně nadržená. Nejraději by popadla Jirkovu ruku a položila si ji rovnou na prsa, aby jí je mačkal a hrál si s nimi, vzápětí by mu sáhla mezi nohy, ověřila si, jak mu to tam stojí, rozepnula mu poklopec, vylovila tu mladou krásu z kalhot a zmocnila se jí ústy, po kterých teď přejížděl detektivův nepříliš smělý jazyk.
Pokušení odolala a moudře si raději vychutnávala jeho nesmělé dobývání. Tiskl se k ní celým tělem, nenápadně přenášel váhu z jedné nohy na druhou a opíral se přitom střídavě o její levé a vzápětí o pravé ňadro, jazykem se snažil prorazit jemně sevřené rty. Nepatrně je povolila a současně cítila, jak přechází do akce i jeho ruka. Zatím si ji přidržovala (spíše on se přidržoval jí) za boky, nyní se pravice vydala vzhůru. Přejela úctyhodné zaoblení ze strany, vrátila se dolů a zamířila na novou trasu: rychlostí závodního šneka překonala nekonečnou dálku břicha, nad nímž narazila na úctyhodné pohoří.
Kolem přejelo auto, při pohledu na mladíka, jehož ručička se snaží pozvednout v dlani tvar velikosti menšího stanu, málem řidič boural. Dvojici to na radosti neubralo, auta si ani pořádně nevšimla. Jazykem pronikal hned on, hned ona, do partnerových úst, se stále větší dychtivostí jazyky na sebe narážely. Když Jirka zaregistroval, že se žena jeho dotykům nebrání, postupně ruku zatlačil do mohutného ňadra a opakovaně mačkal v prstech tolik, kolik se vešlo do dlaně. Polibek na chvíli přerušil a horečnatě šeptal: „Jste strašně krásná, jste moc fajn…“ a rukou ji divoce mačkal a stále odvážněji střídal místa na její levé vnadě, o pravou se opíral celým tělem.
„Jestli chceš, můžeš si hrát s oběma,“ přešla na tykání. Jirka se na chvíli nevěřícně zarazil a v mžiku začal rukama inženýrku zepředu osahávat současně na obou stranách. Líbat ji přitom ale nemohl, při jejích proporcích na ni nedosáhl. „Ukážete mi je?“ zeptal se šeptem. „Ještě nevím,“ odpověděla opatrně a přejížděla rukou dolů natolik pomalu, aby ji případně mohl zarazit. Oběma ruka zvýšil stisk, v dlaních držel z každého ňadra, co jen se tam vešlo a zjevně tuhl očekáváním. Nejen ve tváři, jak ženská ruka brzy zjistila. Na to, jaký byl Jirka střízlík, se mu na kalhotech udělala pořádná boule. Teď se jí začala ruka dotýkat, přejíždět přes ni, až ji přes kalhoty zřetelně celou chytila do ruky.
Stisk jeho dlaní na chvíli povolil, vzápětí se znovu do prsou obě ruce zaryly. Ženská ruka udělala totéž. Na chvíli povolila, pak vzrušeného ptáka přes látku stiskla. Jirka tomu nechtěl věřit. Zavřel oči a sjel rukama po oblinách na stranu, k bokům. Ruka na jeho kalhotech pohladila a sjela na stranu. Polkl vzrušením a zabořil prsty opět do poprsí. Vzápětí se v objetí ženské dlaně nalézal i jeho pták.
„Ukaž mi je,“ přešel také na tykání, hnětl ňadra a opakoval: „Chci je vidět, moc prosím!“ „Napřed mi ho ukážeš ty, pak se uvidí,“ dělala drahoty, hladila mu bouli na kalhotech, tlačila hruď proti jeho hladovým rukám a upřesnila: „Ale ne tady, bydlím za rohem.“
„A jsi tam sama?“ zeptal se ještě nevěřícně a ve střehu, aby případný spolubydlící nepokazil tak slibně se rozvíjející večer. Inženýrka ještě jednou stiskla bouli na Jirkových kalhotech, vzala jeho ruce do svých, kousek je přesunula a přejela jimi přes svá ňadra v místech bradavek. Pochopil, že tam se jí to líbí více, jemnými prsty i přes dvě vrstvy látky ucítil hroty a začal je hladit. Rychle reagovaly, ruce je laskaly dlaněmi a citlivě přes ně přejížděly. „Musíš mi je ukázat, udělám cokoliv, abych je viděl.“
Nechala ho chvíli si ještě pohrát, pak mu jeho jednu ruku vzala romanticky do své a vyvedla z temného koutku opět na osvětlený chodník. „Pojď, bydlím za rohem, uděláme si hezký večer!“ Když kus dál jeho ruku pustila, aby v kabelce vyhledala klíče od domu, rozhodl se vést si ji sám a pokusil se chytit ji kolem pasu, jak mnohokrát zažil s kamarádkami. Ruku musel pořádně natáhnout, aby na konec jejího objemného těla vůbec dosáhl. Jeho příjemné vzrušení to ale nezkalilo, zabořil jí ruku do úrovně pasu stejně, jako předtím do míst choulostivějších a vedl si ji jako ve snu rovnou do rajských představ.
Inženýrka díky vývoji večera ve společnosti milého mladého muže zapomínala na katastrofální průběh dne, na sebevražedné myšlenky i na policii. V principu byla psychicky vyrovnaným člověkem, smířeným s tělesnou tloušťkou i věkem. Občasné sexuální zneužívání ze strany šéfa jí nepřineslo uspokojení ani v nejmenším, požadavky první signální soustavy se naučila uspokojovat vlastní rukou poté, co naladila fantazii na setkání s nezkušeným mladíkem. Pak si ve tmě přes noční košili něžně hladila bradavky a prožívala pocit jeho rukou, vylovila svá obří ňadra z výstřihu, nepatrně sehnula hlavu a vzrušené hroty si olizovala a cucala na nich tak dlouho, až si její klín začal říkat o pohlazení. To mu ale poskytla jenom za předpokladu úplné tmy. Když se byť jen trochu někdy v šeru viděla v zrcadle, zkazilo jí náladu její příliš velké břicho. V minulém zaměstnání, kde byla příjemná parta, než se celý podnik jeho představenstvu podařilo rozkrást, se proslavila při jednom večírku výrokem, že je jí samotné její tloušťka tak odporná, že se už naučila koupat ve tmě, aby se na sebe nemusela dívat. Ne, před tím milým Jirkou se nesmí svléknout, nesmí tak výjimečné setkání pokazit!

Autor: Petr
Datum přidání: 1. 5. 2009
Povídka přečtena: 16796x
Hodnocení povídky: 3.9

Zpět na předchozí stránku